Pravoslavná církev v českých zemích

Nejranější dějiny pravoslavné církve u nás jsou spojeny s misií sv. Cyrila a Metoděje,  kteří k nám přišli z Konstantinopole a přinesli bohoslužebný a kanonický řád východní pravoslavné církve. Po smrti sv. Metoděje roku 885 byl tento východní obřad papežem zakázán, žáci slovanských apoštolů byli ze země vyhnáni a uchýlili se do jihoslovanských zemí, kde pokračovali ve svém misijním díle. Naše domácí pravoslaví navazuje na cyrilometodějskou tradici a považuje se za její pokračování.

Následovníkem sv. Cyrila a Metoděje a obnovitelem pravoslaví u nás byl po tisíci letech český a moravskoslezský biskup Gorazd  (Matěj Pavlík), který si zvolil jméno podle jednoho z jejich žáků. Vysvěcen byl 25. září 1921 v srbském Bělehradě. Položil základy pravoslavné církve v Čechách, na Moravě a částečně i na Slovensku. 

V době 2. světové války tato malá církev ukázala, jak pevně je spjata s českým národem a že k jejím vlastnostem patří hrdinství a obětavost pro věci spravedlnosti: poskytla úkryt parašutistům, kteří provedli atentát na říšského protektora Heydricha. Odhalením tohoto úkrytu byla rodící se církvi zasazena velká rána. Dne 4. září 1942 byli biskup Gorazd a další duchovní zastřeleni. Jejich rodiny spolu s dalšími zahynuly v koncentračním táboře, pravoslavní kněží byli posláni na nucené práce, církev zakázána, majetek zkonfiskován.

Dnešní pravoslavná církev, obnovená po druhé světové válce, je samostatná, jedna ze 14 hlavních autokefálních církví ve světě.

Pravoslavná církev ve světě

Název pravoslavný neboli ortodoxní zahrnuje do svého pojmu označení původnosti, neporušené jednoty a apoštolské posloupnosti od doby Kristovy do doby ekumenických sněmů (koncilů) a nerozděleného křesťanství prvého tisíciletí. Je tedy kontinuálním dějinným pokračováním společenství, které ustavil Ježíš Kristus, jenž je také jedinou hlavou církve.

Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je autokefální , tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů. Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých tajinách (svátostech).

Největší zastoupení má pravoslavná církev v Řecku (97 %), Bulharsku, Rumunsku, Srbsku, Rusku, na Ukrajině a v dalších východoevropských zemích. Je však zastoupena prakticky ve všech zemích světa. Počet pravoslavných věřících výrazně roste i v západních zemích, zejména v Německu a USA. Na světě existuje 14 autokefálních církví a desítky dalších místních církví.

Pravoslavná církev je pevnou součástí světa, zajímá se o světové dění, modlí se za mír ve všech státech.